Anotace: Kratochvíle po východu slunce

Na stolku, jejž slunce zlatí,
s rozpjatými pažemi,
kde se palma chocholatí,
stínem plyne po zemi.

Letní úsměv po ní splývá
s vlasy, tváří, po bocích,
v nichž se živá jemně kývá,
v ústech zvoní bílý smích.

Světlu vstříc, toť život její,
temným proudem směle plout,
k záři, slasti gesta spějí,
hrdá, čistá, prostá pout.

Rozkoše hrou zaujatí
lásku kladou do duše,
na stolku, jejž úsměv zlatí,
usmívá se Venuše.

Publikoval(a): podnebný, 8.6.2015