Anotace: Vesmírem smutným letím k tobě

Se smutkem


Se smutkem svým
pospíchám bezhlavým
během někam
do světa bez hranic
kde na mne čeká
náruč měkká
z trávy co se v ní včelka
usadí

Když smutek leží
na mých ramenou
Říkám si:
To nic není
vždyť smutky pominou

Vždyť Slunce má svou dráhu
a tak mám plnou hlavu
úvah moudrých

Vždyť dokud slunce svítí
trvá den jen chvíli
a když se schová
za obzorem obejmou
nás jen černé stíny

Světlo se střídá s tmou
Záře a tma si s námi hrají
Pro tisíc hvězd na obloze
zhasíná slunce které však
největší záři pro zem vydává

Škoda že hvězdy vzdálené
tak malý význam mají
Když osudem svým projdeme
Tma zahalí nám oči
a my usneme už navždy

Vesmírem smutným letím k tobě
a připadám si jako v hrobě
To ticho náhle protne prudká bolest
Nemohu smutek sama unést
Dávám se proto hvězdám na pospas celá
a vnímám jejich světla
co jenom jako body ve tmě rozsvěcují
cosi ve mně

Když slunce není už v mém světě
Pak toužím býti v jiném světě
kde hvězdy větší sílu mají
a životy nám nové dají

Publikoval(a): Marie Bernadeta, 7.6.2015