Zbloudilá duše
Zbloudilá duše
Zbloudilá duše
Má duše sama bloudí
světem.Je osamocená.
Smutná.
Hledá pochopení v
temném žití.
Přesto sluneční jas
ráda má.Sluníčkem
se zahřát nechá.
Hledá souznění,něhu.
Hledá a bloudí v tom
tesklivém tichu.
Duše má je osamocená
a do temné noci se
tesklivě dívá.
Stříbrný jas měsíce
ji konejší.Je jí
slzy ve stříbřité
hvězdy se promění.
Milencům svítí na
cestě k štěstí.
Duše má bloudí, hledá
jenže se lidské zloby,
hlouposti,nenávisti
bojí.Tolikrát už
zklamaná byla.Na své
cestě mnohokrát utrpěla.
V černé noci hvězdy září.
Zbloudilá duše hledá
marně cestičku k otevřenému
srdíčku.
Publikoval(a):
slunečnice69, 29.5.2015