Anotace: Co víc člověk potřebuje, než hudbu...

Třezalkově ti panikaří
prsty nad klapkami

V kameninovém piánu
zalknutě bije olověné srdce,
těžké a umanuté,
jakoby chtělo být živé ještě včera

Snad mi vypadlo z kapsy, když jsem hledala klíče

Cítím po něm díru,
pálí mne jako půlměsíční obrazy
Cítím, jak přetékám
Cítím, jak padám skrz rozevřené,
pavoučí pianistovy prsty

Míjím své dlaně a stékám si po kolenou

Piju si svoje moldánky jako živou vodu,
přišel čas, abych začala hrát

Přišel čas, abych vymetla další saze
a v díře po srdci si zapálila svíčku.

Publikoval(a): Poutníček, 28.5.2015