Anotace: ...........

Dvě vyhaslé hvězdy hledí teď z tváře.
Štěstí již radostně nečiší z nich.
Marnivé vzpomínky na odlesky záře.
Zbyl jenom popel plamínků posledních.

Prázdnota drze v prostor se vkradla.
Čerň beze slov pokryla barevné pruhy.
Slaná rosa pak do kraje padla.
Na hladině úsměvů ustaly kruhy.

Po líci bledé proud perel kane.
Smývá ten povlak, ten nešťastný prach.
Do mysli obava slabě již vane.
V duši je smír, ustává strach.

V království svědomí však zlost žezlo třímá.
Tisícům dotazů hlava se vzdala.
Na jednu otázku ale odpověď přímá.
Z medu cos olízal, slepota vstala.

Na kolbišti důvěry sťat další had.
Zakopán v zahradu zapomnění.
V naději, že již byl posledním snad.
Doufaje, že dalších na světě není.

Publikoval(a): James Libustka, 6.9.2010