Anotace: Všichni žijeme pod krajkovým slunečníkem.

Takže se ti obloha zdá
zase až moc malá

Pozlacená klec
a těžké hliněné zámky,
rez se ti usazuje na křídlech,
ale dál už je jen mříž

Uchvátila tě vodní hladina,
pohledy do očí hlubších,
než bude jednou náš hrob
Uchvátil tě nesmysl toho všeho,
bezcennost stébel na břehu
i pomyslná realita v trávě

Chceš letět výš, kde plavou neonové ryby,
chceš křídly pohladit mořské dno,
chceš roztrhat všechny krásné mříže
a dotknout se těch brilantně ohavných,
svobodných věcí tam venku

Proto se ti obloha
zdá zase až moc malá,

tvá pozlacená klec pod hliněnými zámky
a krajkovým slunečníkem.

Publikoval(a): Poutníček, 24.5.2015