Anotace: A lidé nevidí tu bolest za úsměvem...

Tuší černou, pohledem černým
vrývám slova do sněhových vloček
tetování křídlům andělským
pažím náruči lásky cejch.

Záchranný kruh a záchranné lano
stahují prsty s sebou ke dnu
říká slzami zalité oko
nelíbej klaunovu masku.

Krása ve vrstvě líčidel
kterou brázdí osud slaných cest
jak rozlité barvy na plátně
nezkrotí je slova či štětec.

Uměním se jeví pouhý úsměv
a ten tě má donutit cítit něco
s úsměvem klaun pláče
rozdává radost a cítí prázdno.

Publikoval(a): Kiwi-Alone, 23.5.2015