Anotace: Báseň o dívce kterou miluji a o tom jak těžké je být rozdvojené znamení.

Občas se v noci probouzím zpocený, né strachy, né výčitkamy, ale bolestí, že v mé hrudi je teď veliká díra, srdce mi vyrvala tajemná síla. Nebudu si lhát v hloubi duše tě mám stále rád, miluji tě a milovat tě budu, až na konec světa si pro tebe pudu. Byla jsi moje láska a já tě sprostě opustil, nikdo si nedovede představit, čeho jsem se na tobě dopustil. Říkala jsi že nás něco pořád přitahuje k sobě, měla jsi pravdu, jako vždy, tímto provolávám slávu tobě. Často jezdím okolo tvého domu a doufám že tě spatřím, vím však že do tvého života již dávno nepatřím. Rád bych se ti omluvil za své chyby, víš jak mají těžký život ty rozvojené ryby. Každá plave jiným směrem, dobro a zlo pod jednou střechou, tohle říkejte malým dětem. Pomůže chudým a polichotí dámy jindy se zase pohádá s vámi a poté rozdává rány. Ty rány bolí, to mnoho lidí zná, ale kam ty rány míří každý se ptá. Ona však říká není to jedno snad?! Lidské hyeny opět ukazují po krvy hlad.Jestli zasáhnou srdce či tělo nevíte předem, je to jako lehávat s nepřítelem. Každá mince má dvě strany ,ty ale mají velmi ostré hrany, pozor ať se tedy neřízneš princezno moje, údolím uhánějí splašené koně. Rozdupou všechno co jim stojí v cestě, snad se ještě uvidíme, neodcházej beze mě.

Publikoval(a): Jax, 20.5.2015