Propast
Propast
Všechno na tobě tak krásný,
ztratilo se v poušti času.
Kam odešel ten úsměv jasný,
na tváři plné úžasu.
V propasti z tvých pohledů,
často vystavím si zámek.
žít v něm, ale nesvedu,
když chybí tam tvůj vánek.
Dlouhé noci bezesných snů,
vkrádají se stále blíž.
v očekávání všech těch dnů,
kdy o někom jen v kuse sníš.
Jedná vzpomínka střídá jinou,
začínám zase o sebe se bát.
Proč nejsem tím hrdinou,
který měl po tvém boku stát?
Ve větru pak jen tak stojím,
deštěm nechávám se slít.
budoucna se strašně bojím,
když bez tebe mám do ní jít.
Publikoval(a):
xxmracekxx, 18.5.2015