Zavržená
Zavržená
Zvíře bez Krásky
v trnové zahradě
kladu si otázky
a odpovědi nepřichází
Má oči divé Báry
můj odraz v zrcadle
a povrchové kapiláry
pulzují přívalem studu
mé důlní výztuži
rozpadají se trámy
a ústy barvy ostružin
šeptám slova zatracení
Růžovým vínem mi hoří tváře
(duši mi obložili ledem)
obracím stránky kalendáře
bříšky kostlivých prstů
A nevidím
(ochraptělá křikem do temnoty)
závidím
ptákům jejich křídla
a světu že se točí
a pravé ruce levou
Dívám se do svých očí
mají barvu ocelových zdí
(okamžik zmrzlá mezi dvěma dechy)
roztříštím vlastní tvář
s pláčem bez útěchy
z a v r ž e n á
Publikoval(a):
glacier, 11.4.2015