Anotace: ...

Když jsem se s tebou loučila,
koho jsem toužila přesvědčit?
Ze dveří rázně vykročím,
v srdci mém zůstane smíření, klid...

Jsi pouhý dům...
Avšak za slovem
skrývá se víc.
Byl jsi domovem...

Pár dalších měsíců
ve svých snech
teskně jsem bloudila
ve tvých zdech.

A pak jsem prozřela...
Nejde jednoduše
mávnout a říct: "Sbohem."
Vymazat tě z duše.

Já tvého ducha dál
v sobě si ponesu,
co na tom záleží,
jakou mám adresu.

Ač stokrát jiné je
tvé hmotné vzezření,
v mém nitru vůbec nic
s tebou se nezmění.

Všechny ty kouzelné vzpomínky
na dobu mého dospívání,
pevně jak stěny srdeční
navěky v sobě budeš chránit.

Momenty s tebou spojené
ze sebe vyhnat nemohu.
Jsi krásnou, vzácnou součástí
mého životního příběhu.

Publikoval(a): Kněžka, 9.4.2015