Víla,co slovem pohladí
Víla,co slovem pohladí
Víla,co v sobě sílu skrývá.
Jsi jako víla křehká.
Lehce zranitelná.
Přesto v sobě máš sílu
zázračnou.
Sílu,co obavy zapudí.
Zármutek na úsměv
promění.Máš dar odvahu
dát,tam kde jí je třeba.
Sama si křehká,lehce
zranitelná.Nemáš se
kam schoulit,když je
Ti zima.
Jsi víla,co v sobě
sílu najde a povzbudit
dokáže.I když sama
pláče.
Umíš krásně pohladit.
Srdce máš na dlani
rozprostřené.
Sama máš duši bolavou
a kolikrát se třeseš
zimou.Provází Tě samota.
Jsi víla,co v noci
potichu pláče.
Jen měsíc v úplňku
se dívá a slzy Ti
utírá.Pod hlavou
polštář z mechu.
Tělo kapradí přikrylo.
Víla usíná.Zármutek
do snu ukrývá.
Kdo ji pohladí a do
teplých podušek zabalí?
Publikoval(a):
slunečnice69, 4.4.2015