Anotace: bolest je v půli...kde je cesta?

v obroské vyschlé poušti
kde neexistuje stín
sedá si slunce vysoko
bohužel míň a míň
zakrátko vnoří se do nikam
zhasne a nastane klid
jako již dříve tolikrát
nastává měsíční svit
barvy se nemění
ponurost žije
měsíc jak bez barvy
v tichu se skryje

nekonečnou pouští směrem nahoru
pod skupinou starých topolů
v oáze stojí dům
a před ním vychrtlá postava mrtvého muže
tam kde réva popíná stromy
na kterých šťavnaté plody
okusují drobní ptáci
a všude je spousta vody
jeden z těch malých tvorů
umírá touhou nežít
mrtvý muž vymetá písek
který se dostal dovnitř dveřmi
,,žít je přeci krásný - věř mi''
nařčení zpola vyřčené
vypouklé, vlhké, nicotné nic

přemýšlí o symbolické moci bezmezného písku
podobně jako sníh - svou jednotvárností překrývá různorodost světa
a mnohost pohyblivých písků
nekonečných jako pí
kuje mezi řádky
písek mezi zuby
a sklovinu
a vteřiny se ztrácejí v prázdnu
chcípají v mrtvém porcelánu
utekl pozdě v nepravý čas
nepravým směrem zlomil si vaz

,,Mám pocit, že má duše je opět prázdná
vlastně nejsem schopný cítit vůbec nic
Bolest je v půli, kde je cesta
(bolest je má cesta)
Podzim, co listí mého stromu trhá
vítr co mne oholí a nezanechá krom kmene a větví nic
Leč torzo mé, je skutečně tím
čím jsem já,,

Publikoval(a): 23, 31.3.2015