Anotace: ...

Už dávno se rozdrobilo slunce
na tisíce částeček
všechny se odráží od mého předloktí;
ty posmutnělé výhledy
nad pobitými okny.

Ten den mě už nekrmilo žádné světlo;
když skončím s chůzí
skončím i s životem
zatím přecházím na laně
od mostu k lampě

zatím mě baví ta závrať
když shlédnu dolů na páry v objetí
i v tichém zoufalství,
na ušmudlané dítě s lízátkem
na žlutohnědý trávník za školou.

Už dávno se zatmělo
klid se usadil ve velikém okně,
které už nemá kdo rozrazit dokořán;
z prstů mi jako kouzlem tryskají
záchvěvy nejistých nadějí.

Publikoval(a): Lugilla, 28.3.2015