Anotace: O sebevraždě dvou mladých, jimž nebylo souzeno...

Dětský smích,
Srdce zjih.
Dětský nářek v očích tvých.

Padá déšť,
Kapky padají ti u nohou,
Splétá tvé vlasy v urousané oříškové prameny slepené vodou.

Však kapky jiné snáší se dolů,
To z tvých oči padají,
Mé srdce při tom hyne,
Nemohu vidět, jak tvé oči strádají.

Tvůj úsměv tu vždy jen pro mě byl,
Pak tajemství své jsem ti prozradil.

A teď tu sedíš na lavičce,
Tvůj kabát déšť smáčí,
Na tvojí tenisce,
Propiskou rozmazaně psáno: to stačí!

Já ti věřil,
Ty také,
Vytvářet předsudky je snadné,
Avšak spojit znovu rozpadlý vztah,
To už tedy ne.

Ty mě chceš,
Já tě chci,
Ale nejde to,
Cítím jen zoufalství.

A tak tedy jdu podle plánu,
Naposledy za tebou,
Přecházím na druhou stranu,
Držím ruku tvou.

A ty vstaneš,
A v tichosti vydáme se na poslední průvod.
Na rozmočený papír píšem: Nic už z nás nedostaneš,
Bez sebe nemáme pro žití důvod.

Papír probodne lípy větvička,
Dole leží smrt maličká,
Stiskneš mě pevněji,
A smějeme se a ze skály letíme,
Nikdy jsem se neměl krásněji.

A má poslední vzpomínka je,
Jak dole ~~~

Publikoval(a): Acassi, 24.3.2015