Anotace: Tahle báseň je tentokrát o uspěchanosti života...

Všude kolem,
Valí se proud,
Ale já sedím za stolem,
Odmítám se hnout.

Prý nebezpečné je,
Ne.
Tedy vlastně ano -
Po slovech uplave naděje.
Ale moře, nezabije vás samo.

Lidé utíkají, křičí,
Voda valí se korytem říčním.

Těm hlupákům neřekl nikdo,
Že moře je z vět,
A věty jsou ze slov.

Takové moře slov,
To toho dokáže!
Zabít, milovat, snít,
Postavit myšlenky do stráže.

Avšak co dokáže samotné slovo?
Zabít? Milovat? Snít?
Ovlivnit pouze, zda být?
Nic z toho.

Slovo je bezmocné,
Jako v moři kapka!
Je tu jen pomocné,
Jen noha vratká.

Ale co dokáže sov odstavec?
Je jako tsunami.
Člověk cítí se jak trestanec.

Vždy záleží na množství,
Zdánlivě nevinné,
Ihned pomine,
Pokoj zavalí žár,
Slova vstupují ve slovní pár.

Papír s touto básní shoří,
A to v mém milovaném moři.

Publikoval(a): Acassi, 23.3.2015