Anotace: Báseň o rezignaci nad rezignací nad životem, o pokušení nepokoušet se dál žít, o novém štěstí...

Stojíš na úpatí skály,
Sny se hroutí,
Sám sebe teď se ptáš: mám se zouti?

Zbavit se těch okovů,
jenž mě k zemi táhly,
dovolit,
aby mé ruce po noži sáhly.

život protéká mi mezi prsty,
Oholen byl pes bez srsti.

Všechno je pryč,
život je chudý,
Tak už se znič! volá na mě ďábel,
snad z nudy.

Ale bílá myš táhne mě zpět,
oproti ďáblu, stojí tu hrdě,
Ty jsi přece krásný květ,
Jen zapracovat musíš tvrdě.

Co udělat, povolit?
K ďáblovi jít,
přestat žít?
Zůstat tu snad, bojovat?
Kdo bude za mým cílem stát?

však záře náhlá přišla sem,
já najednou pod sebou vidim krásnou zem
. Proč přece nevidět?
A proč potom závidět?

Publikoval(a): Acassi, 21.3.2015