Anotace: Březnová vzpomínka na ženy mého života ... na maminku a na manželku...

Hlas známý mi v uších zní,
to vítr jej z polí vane,
jen rolník těm tónům rozumí,
té tklivé melodie známé.

Rád poslouchal jsem tichý hlas,
své ženy milované,
jak krásná píseň bez příkras,
mně stále v uších tane.

Též v duchu slyším matky hlas,
jenž bolesti mi konejší,
chtěl bych jej slyšet zas,
ten hlas již není vezdejší.

Má duše s úctou poslouchá je,
slova mají něhu a tklivý spád,
jak něžná píseň city rozehraje,
tu nejkrásnější ze sonát.

Publikoval(a): děda včela, 20.3.2015