...za spálené pravdy...
...za spálené pravdy...
pokládám
prsty do ran
co rozdrásaly moje spáry
má láska voní po šeříku
a rozpáleným kamením
a po spadaném listí
kreslím
ukazováčkem po tvářích
kyselinou solnou
víš jak voní nenávist
chutná po spáleném chlebu
a skřípe jak popel mezi zuby
ležím
v hrobě vyhrabaném vlastní rukou
dvanáctkrát
havraní přízrak se směje nad mým tělem
jednou za každý rok
za spálené pravdy zažehnuté mojí dlaní
jednou za každou jizvu vyrytou vlastními prsty
polož mi na hrob bílý šeřík
a zazpívej mi
ukolébavku pro roztříštěné touhy
Publikoval(a):
glacier, 18.3.2015