Anotace: Tak pojď...

Hlad.

Pojď se mnou, pojď se mnou tam, kde nás nikdo neuvidí,
tam, kde naší lásku nikdo neucítí.
Musíme se schovat, schoulit se a trpět, tiše,
zní to jako hrozný klišé.

Ale není.

Tak pojď, propleť prsty do těch mých,
směj se, ať slyším tvůj smích.
Hřej mě, ať cítím, jak tvoje teplo do mě sálá,
kdysi jsem se toho tepla bála.

Ale už se nebojím.

Tak pojď, strhni ze mě šaty, obejmi mě,
pojď, vnikni do mě, pomiluj mě.
Ty jsi mě poslechnul, bez váhání přišel jsi,
Jsem jako dobré jídlo, tak nandej si.

Ale stále jsme hladový.

Jsme hladový, prahneme touhou jeden po druhém,
možná proto, že víme, že spolu nikdy nebudem.
Ale i tak, jíst přece musíme, ať zaženeme hlad,
ten hlad, kvůli kterému jsem se zase začala bát.

Bojím se…

Pojď ke mně lásko a zažeň můj strach,
nenech nás proměnit se v bělostný prach.
Pojď, drž mě, žádám tě,
ty jsi poslechnul,
hluboce ses nadechnul
a potichu šeptal „miluju tě“.

A já ti věřím.

Publikoval(a): lucciola, 17.3.2015