Anotace: Kde vlastně.

Za zamčenou oponou
se rozléhá tlukot hodinového srdce,
pravidelný a konečný,
jako první červánková garda...

Zatajenému dechu
se nepřísluší otáleti na prazích
a tak se rozechvěle vzdává světu,
třaslavě a marně,
jen další druhé housle pro sklopené oči.

Namísto kulis jsme si pořídili mříže
a postavili mezi diváky a sebe.
A nejsem si jistá, kdo z nás se má cítit
v bezpečí...

Někdy se bojím nahlédnout pod sedadla.
Někdy se bojím, že namísto papírků
a poztrácených zrcátek
a pánských tabatěrek

naleznu i - v důvěrném přítmí sálu
a po dlouhém dni na představení Světa -
s úlevou odložené masky.

Publikoval(a): Poutníček, 17.3.2015