Anotace: báseň o touze po někom, kdo je zakázaný.

Pro tebe lásko…

Každý den když vstávám a do chladného rána se probouzím,
myslím na tebe a při myšlence na tvé bezvládné tělo se roztoužím.
Přála bych si ležet vedle tebe a tvoje jemné rty líbat,
při něžných polibcích do tvých krásných očí se dívat.

Už se ti nechce spát a pevně mě sevřeš do svých krásných paží,
ležíme propleteni v sobě a jsme úplně nazí.
Cítím, jak to ve mně vře, když tvé nahé tělo se o to moje tře…
Líbáš mě vášnivě, hladíš celé moje tělo, které se pod tvými doteky rozechvělo.
Motýlci chtíče vletěli mi do bříška, tep mi stoupá, tají se mi dech,
otočíš si mě a nejednou ležím pod tebou…jsem na zádech.

Jemně mě koušeš do bradavky a laskáš moje prsa,
cítím, že v mém klíně objevila se rosa.
Mezi stehna sklouzla tvoje ruka, vlhnu, cukám se…
snažíš se mě přidržet, vzdychám, bráním se…
Prstem do mě prudce vnikneš a hned zpátky ven,
Je to krásný pocit, jako skutečný sen.
Hraješ si se mnou, pomalu mě hladíš,
citlivou kůži jazykem mi dráždíš.

Slyším, jak vzdycháš, cítím, jak se ti zvětšuje a sílí,
chceš do mě vniknout v nebližší chvíli.
Položíš se na mě, pohladíš mě po vlasech, zadíváš se do mých očí,
Pronikáš do mě…něžně…silně…hluboko…hlava se mi z tebe točí.
Na to co se děje dál už nemám slova,
Jen chci, aby to bylo zas a zase znova.

Je konec, propleteni do sebe usínáme blahem,
nikdy nesmažeme vzpomínky jedním tahem.
Budeme stále vzpomínat na dva milence, kteří žili ve svém tajném světě…
Kde byli jen oni dva…jen ty a já.

Publikoval(a): lucciola, 16.3.2015