Peklo jsou hloubky vlastní hlavy...
Peklo jsou hloubky vlastní hlavy...
Ráno se choulí na podlaze
mezi ruinami včerejšího smíchu
mám v cukřence osmistěnnou
kostku
Nad hrnkem políbeným tvými rty
moje prsty pláčou touhou
a roní saponát
Zaseknuté časostrojí citů
promazaly slzy
s křivkou tikajících hodin cos
mi včera natahoval
Na slunečnice v koutě tiše sedá prach.
Peklo
jsou hloubky vlastní hlavy
a bolest způsobená mojí-
tvojí?
Mojí rukou
s ránem sápe víru na kusy
Publikoval(a):
glacier, 13.3.2015