Anotace: ...

Když se vynořila z modrých hlubin
do modrého dne
plného dechu a zázvoru
ty žlutavé puntíky představovaly
smyšleného bůžka
který zoufale bojuje o pár duší
s patologem

ze stánku slepeného z pršiplášťů
je vyhnala průtrž mračen
a perníková srdce vytekla ze sáčků
v lepkavé kaši se brodili po kolena

bezejmenná ulička v prašném městě
dva poutníci se křísí v horku
v batohu knížky o absolutnu vesmíru
hledají jakýsi svatostánek

a zatím ulici pokryla těla mrtvých ptáků
ani děti už nemají hlad
ta tíha tlačí jako oběd
ze školní jídelny.

Publikoval(a): Lugilla, 7.3.2015