Anotace: ... a vždy stejně

V neprůhledném večeru mi klečíš pod okny
nejsi spasitel ani ozvěna jeho kroků
na to nemáš dost drobných a hezkou tvář
jen ušmudlaná líčidla vyhozená z maringotky.

Vzala jsem křídu do ruky
a zbytek pomačkané látky na utěrky
sešpendlila jsem si životaschopné letadélko
s touhou vznést se na chvíli od sporáku.

Ten okamžik kdy se žena změní v ženu
je blíž než ty s odřenými koleny
a rukama sepjatýma slepenýma krví a prachem
musím už zavřít okno a odlít z lahve vína.

V neprůhledném večeru klečím pod okny
jsem bezcitná stejně jako slepé tramvaje
ploužící se kolem brblající řeky
tvůj obrázek skládám si za ucho

abys zase klidně mohl usnout v mých vlasech.

Publikoval(a): Lugilla, 4.3.2015