Anotace: Procházka probouzející se přírodou, i když dlouho nespala a sněhu i ledu bylo málo.

Víš, když slunce zaplane
zlatohřívým teplem svým,
jak se udiveným očím
uctivě vždy pokloním?

Když na řece ledy tají,
květy náhle rozpuknou,
milenci se usmívají
s tváří přísně tajemnou.

Brouzdám s tebou jarní vláhou,
jinému jsem výhost dal,
abych jaro ve tvém srdci
první ze všech uvítal.

Publikoval(a): podnebný, 3.3.2015