Anotace: ...

Jsem tolik skoupá na všechna věnování
která mě hřejí v různých zákoutích
nečekanými rozměry
upíjím je rozpuštěné ve sklence vody
a stále něco zbývá do zásoby
v památníčku, v knihách, v diářích
nikdo mi nevěří, že nikdy nevyblednou
a že je nikde neztratím.

Jsem sama kdo vidí že slova
jsou svébytný vesmír?
Vznáším se do míst kde to dobře znám
a dál se trochu bojím
mám závrať z propletených drah
ale je mi líto těch kdo to nikdy nezkusí.

Už se začíná rozednívat nad louží pod okny
lidé do ní vhazují včerejší noviny
papírky se vzkazy a modré chvění
ale ta slova mě dál obchází
řadí se do nekonečných řetězů
z kterých si beru do každé ze svých básní.

Publikoval(a): Lugilla, 27.2.2015