Poušť Bezútěšnosti
Poušť Bezútěšnosti
Na pokraji pouště bezútěšnosti
Tam někde v dálkách
Leží klíč k tajemnu
Klíč, který však otvírá jen jedny dveře
Navždy plyne už jen jako dny
Chlapec odolává silným bouřím
Sám neví kam ho to zanese
Čeká ho snad smrt, či nekonečná agónie
Stejně si toho nikdo nevšimne
Blesky ho zanáší do cizích krajů
Dívka sedí na oblaku
Hledí na všechny přicházející
Srdce jí obtěžkává prázdnota
Stejně ji všem vytrhne
Cítí se tak neskonale daleko
Chlapec má myšlenky o nekončících nocích
Bouře už ho zanesla
Slyší zdálky bohapůsté sirény
Strach však v očí se mu nenajde
Pouť teprve začíná
Vyprahlá poušť bezútěšnosti vítá dalšího návštěvníka
Chlapec přichází čím dál tím blíže
Na cestě potkává holčičku v černých šatečkách
Uklání se jí a ona mu úklon opětuje
Chlapcův krok zavrávoral
Dívka chlapce uzřívá
Je okouzlena jeho myšlenkami
Přicházející jí mizí z dohledu
Rozhodne se zavolat chlapce
Možná se jí srdce zaplní
Chlapec padá nekonečnou temnotou
Pak však uzřívá klíč
Že by snad konec jeho cesty?
Sám to neví, avšak klíč si bere do kapsy
Následuje pochod temnotou
Dívka rudě oděná přichází mu na proti
Chlapci zbledla tvář, jeho zrak dívku uzří
Dívka mu podává černou schránku
Chlapec do ní vkládá klíč
Už je to tady
Zármutek jde mu vstříc
Publikoval(a):
tovlasek, 23.2.2015