Anotace: ...

Kroky tiše křupají ránem
křehká slupka co neunese tíhu
deseti tisíc peříček
a té poslední slzy

Někdo mi kdysi strčil do bot olověnou vložku
a zakázal mi létat
a řekl že je to má vina

A moje křídla neunesla tíhu
dvaceti tisíc kdyby
a miliardy pochybností

...

Orel přikovaný k zemi má
smutek v očích a pelichá mu peří
a nesmyslnost zamčeného letadélka
se neztratí opěvováním zámků

...

Směju se na rampouchy
a prsty hladím klesající pírka
když se znova učím létat

Jsem dcera Ikarova
Jsem holubice co přináší ráno
Jsem záchvěv vánku nad zamrzlou stepí

a letím

Publikoval(a): glacier, 22.2.2015