Anotace: Přirovnání lidí k supům a lasičkám

Nad pouští krouží sup,
Nebezpečně klape zobanem.
Když tu najednou rup!
Silný šelest k němu vítr zavane.
I hned dolů vrhá se střemhlav.
Tam, odkud zvuk se line v dál.
Bloudí zrakem po poušti, smrtihlav.
A ten otravný zvuk slyší dál.
Zvuk? Snad to jen křupla větvička,
a o několik metrů níž,
Krčí se v křoví malá lasička.
Doufá jen, že nevšimne si jí,
že stihne utéct dříve než ji sní.
A to jsme my lidé, nejen ustrašenec se krčící,
ale také sup nad ním kroužící.
Sup, který čeká na chybu lasičky,
aby se mohl chopit své šance.
My lasičky jen krčíme hlavičky,
a čekáme až vysvitne slunce.
Až sup odletí do krajin dalekých.
Supi se však na nás slétnou hned,
a nažerou se, jako by jedli po staletích.
Žerou a cpou si břich.
Naší sebeúctou, prací a strachem.
Je snad bát se supů hřích?
Snad ano, měli bychom bojovat,
vždyť supi nejsou tak mocní.
Nač se tedy strachem sužovat?
Neměli bychom se supů dále báti,
ale do bitvy za všechny lasičky, proti nim se dáti.
Snad zhynem, ale zhynem s poslední myšlenkou,
Že zemřeli jsme, protože jednou jsme projevili odvahu velikou.

Publikoval(a): anonym1549, 22.2.2015