Naše sídliště
Naše sídliště
Anotace: Pokračování o mojí zemi milované
Naše sídliště je naše celá zem
s vodou,travou, hlínou a kamenem,
kam rád se člověk vrací ze své směny
do náruče svojí milované ženy,
do svého města, vesnice,
pokoje, kuchyně, ložnice.
Ke spánku hlavu uloží si
a cítí blízký dotyk čísi,
jenž nevrací se zpátky
na velké jeviště, kde všichni hrají,
to, co zůstává za našimi vrátky,
jako polibky, pohlazení rukou, nohou,
není pro celý svět se všemi kraji,
kde po kamenech potoky se valí,
kde laně v lese uvidět se mohou,
kde znáš stromy, keře, louky, skály,
kde rozeznáš každý dívčí smích
po loukách, po stráních, po polích,
stožáry, kde elektřina běží
k obzorům vesnic, měst a Praze,
matky měst a stovky věží.
Člověk se vrací jak tažní ptáci
do svého rodného hnízda,
kde vánek fouká, vítr hvízdá,
do všech těch bytů, kde zrodil se, žil,
kde pracoval, toužil, miloval, snil,
do školy chodil, do hospody,
do parku, do kina, na plovárnu,
kropenou ulicí v letním parnu,
kde naskakoval do tramvají,
tam myšlenky se zatoulají
na jeviště, kde všichni hrají,
na celý svět se všemi kraji,
kde na kulisách země je naše bydliště,
kopce, domy a ulice,
kuchyně, pokoje, ložnice,
kam rád se každý vrací po své směně
k úsměvům dětí, ke své ženě,
ke spánku hlavu uloží si
a cítí blízký dotyk čísi,
v něm zobrazí se celá zem,
naše sídliště, kde i v dešti
zpívají nám ptáci, se stromy,
trávou, hlínou a kamenem.
Publikoval(a):
podnebný, 17.2.2015