Anotace: Taky o sobě občas pochybujete a cítíte strach,že to všechno odejde? :)

naše srdce ty mají kompas
naše srdce,to je vnitřní hlas
který nás vede za štěstím
vede nás za tím koho milujeme
jenže při tom se občas zraňujeme
dost často pochybujeme,sedíme
a koukáme do nebe
ptáme se,jaký to všechno má význam
občas si některé věci nepřiznám
občas přijde čas,kdy začnu pochybovat
né o nás,né o tobě,ale sama o sobě
že začnu chybovat,že začnu věci dělat jinak
bojím se ze ztráty lásky ,ze ztráty kouzla
i když si pořád říkám jak moc jsem silná
i když jsem strašně střelená
a bez úsměvu,to bych nebyla já.
Však tvá mysl, ta mě moc dobře zná.
Jenže občas cítím strach
co když se to všechno promění v prach?
chtěla bych být ve tvé náruči
jen v ní jsem v bezpečí.
Vždycky když mám vedle sebe tebe
je to jako stoupat do ráje
je to jako kdybych byla něco víc
a ne nula,né nic .
Když píšu tyhle bláboly
je to jako vystoupat všechny vrcholy
protože si uvědomuji,kolik jsem toho zvládli.
Když nad tím přemýšlím
přísahám,mé srdce buší vážně docela nahlas
a přesto mi chybí tvůj něžný hlas
přes to mi chybí tvoje oči
můj svět se v tu chvíli otočí.
Až budeš umírat
tvoje hlava se o tu mojí bude opírat
z úsměvu mi zůstane na tváři vráska
a v duši mi zůstane láska.

Publikoval(a): EndyYamy, 11.2.2015