Anotace: ...

Místa kudy denně proudíme
zasypala suť
stromy se přestaly odrážet
od studené hladiny
ze stále živých kořenů jako poustevník
stavím si přístřeší.

Nohama k zemi
svázaná s dneškem
musím vydržet to napětí
že jsem vykolejila poblíž močálu.
Natahuji ruce a čekám kdo mi pomůže
zvednout se na polámané údy.

Místa kudy denně se procházím
teď oblétají děsiví motýli,
takoví divní pavouci jejichž ohavnost
skryla jen pouťově křiklavá křídla.
Chvíli vyčkávám jestli jako zázrakem
nevznesu se s nimi.

Publikoval(a): Lugilla, 7.2.2015