Anotace: Pro vnímavé a zodpovědné, kterým k obraně své, tvrdá pěst se zvedne.

Tam někde v dáli za horami,
snad slunko svítí,
nad mořem azurovým,
plání písečnou i nad palmami.

Leč tady v Středozemi,
chmury a temná mračna vládnou.
Déšť v mrazu s větrem honí se tu,
by sněhobílou nadílku,
nám přivál řádnou.
Dusí, mrazí města v údolí
i vesničky pod horami.

Mráz i temno hrozivé a šedé,
netrápí jen přírodu a ovzduší.
Svírá, dusí stejně tak
i středozemce nerozhodné,
na těle i na duši.
Znechuceni, otráveni,
bídou, lží a falešnými pány.

Nevnímají krkavčí ta hejna,
co táhnou od jihu,
aby smrt a zkázu zaseli tu.
Jménem svého pána,
jehož denně vyzývají,
hlasitě a zpěvně,
na svém pomstychtivém rtu.

Středozemci mlčí, nevzchopí se,
jen hlavy odevzdaně kloní
a líce vzteky pozvolna jim blednou,
když o korupci myšlenky se honí.
Však pěsti unavené k obraně své
i hrozbě spravedlivé,
znovu nepozvednou.

Publikoval(a): Taren, 1.2.2015