Anotace: ...

Odměřím svůj čas mezi rajským listím
abych každou vteřinu věděla
že další je řetěz k poslední.
Dotekem je slovo a vím
že bude to pravé.

Slibuji ti co nemohu
jen aby úsměv dorostl políbení
nesmělého pod opadaným listím
nesmělého před brankou domu
nesmělého jako věnování v památníku.

Dotýkám se zvukomalebností
tvá kůže mě hřeje pod tóny
dotýkám se slovy
protože dotek je slovo
a toužebná chvilka za oponou.

Opakuji si noty a klapky na klavíru
neznám je a přesto je hladím
černé hlavičky nožičky bílé linky bíle černé
protože jsi má hudba která hladí
a já vím že je pravá.

Publikoval(a): Lugilla, 30.1.2015