Anotace: ...

Už dávno vím, jak mě trýzní slovo,
do jaké hloubky se zavrtává
a uši neposlouchají (vroucné přání)
uši svým prvním životem
křtí nejbizarnější hvězdu.

Nejsem zjevena uprostřed planet
v zapůjčeném rouše Evině,
nejsem objevena v spleti tramvají:
tramvaje na Karlově náměstí
jsou poezie
/v jejich asymetrii docházím tvůrčího vytržení/.

K odpadním rourám dneška
se přidává trýzeň budoucnosti, co už minula
vláčím s sebou tělo
a hledám
marně hledám, kde spočinout.

Publikoval(a): Lugilla, 7.1.2015