Anotace: Tuhle báseň jsem napsala, když mi bylo kolem patnácti. Prostě jsem si to představila :)

Co se to jen se mnou děje?
Mysl se kalí, srdce chvěje...

Ano, zde je ta příčina,
však není to jenom vidina?
Musí to být pouhý přelud,
snad si se mnou hraje osud,
když do cesty života mi staví
to, jež, jak dějiny praví,
zázrakem se nazývá.
Vždyť smysl života ukrývá!

Tak kdo jsi, slastná bohyně,
jež v ráji vládneš na trůně,
bezostyšně kradeš lidská srdce
a my zbožňujem tě přece?!

Kdo jsi, že máš vůbec právo
roztrhat mé srdce
či rozechvět ho slávou?
Kdo ti dal tu věčnou moc
měnit noc v den a den v noc?

Jenom tobě náš vděk patří,
že dnes ještě lidé spatří
ono jemné, božské kouzlo,
co dík tobě na zem sklouzlo.

Prozradíš kdy vůbec svoje tajemství,
jak změnilo se moje velké přátelství
v oheň, žár, ten plamen touhy?
Nevěřím, že je to jen pouhý,
chvilkový rozmar mojí mysli!
Není v tom rozum s logikou a čísly!

Tak řekni, proč nastala ta změna
a ta, dříve pro mě obyčejná žena,
stojí tu přede mnou s andělskou tváří
a srdce mé nezná smutek, strach či stáří?

Pročpak jsi použila to omamné kouzlo,
že do mého srdce vklouzlo
ono božské neodbytné chvění
a já cítím tíseň,
že ona tu teď se mnou není...

Prosím, tak řekni,
kdo jsi, něžná krásko?

Již znám tvoji odpověď:
Jsi bohyně lásky
a já vzplál jsem láskou...

Publikoval(a): Kněžka, 7.1.2015