Je půlnoc...
Je půlnoc...
Je půlnoc, a
konstelace ručičkových hodin
otevírá staré rány
dezinfikované jen pár polibky
a stehované planou nadějí
...
Stojím mezi dvěma zrcadly
uvězněná v nekonečnu
svých odrazů
Oči jsou z křišťálu a srdce
to rudé
tepající
srdce mám z obsidiánu
křehké jak sklo vykované v sopce
Je půlnoc, a
vzpomínky mohou být tou nejkrutější volbou
a ránou z milosti je zapomnění
Stojím na balkóně
bosá
a obnažená před věčností
(Noc hořce voní borovičnou smůlou...)
Tisíckrát
šeptané modlitby
do nekonečného ticha
bez odpovědí
Je půlnoc...
- A ve světle úplňku jsem
dnes snad konečně se svými bohy
Publikoval(a):
glacier, 7.1.2015