Anotace: . . .

Při děkovačce mých sedmnácti veršů
těžce padlo holubí křídlo pod oltář
a sníh kolem lucerniček
už nevypadal tak bíle.

Možná ho obarvil
popílek dávných "Jednou"...

Milovala jsem
jen podle úsměvu,
bez odvahy najít minci na dně.

Nebo zlatou rybku v kádi.

Kolem mě sténal
pohádkový obr
Tichý oceán,
vyplašený vlastní velikostí
a silou...

A já uprostřed,
jako můra v dlani.

Dnes zírám na fotky ve snaze
vzpomenout, zakázat, rozluštit
a jenom se divím,
kolik je v nich stínů

Kolik je v nich
pokřivených úsměvů,
zarudlých očí
a pohledů za kameru.

Publikoval(a): Poutníček, 5.1.2015