Anotace: Přibývající věk, nebo jak říkají "ti druzí". S nástupem stáří, zkrátka ono pozdní dospívání. Nutí občas k zamyšlení i když v mládí probouzí jen pousmání....

Mám chuť ale na co?
Chuť snad něco napsat, říci,
jen tak pro sebe
a nechat si to schované.
Uzavřít vše pod zámek,
zamknout na petlici.

Nejsem sobec, hlupák, lakota
či stařík klimbající.
Ba právě naopak,
byť stár a ke dnu směřující,
mám i chvilky světlé,
kdy se paní Múza sklání,
nad mou šedou kšticí.

Co však che mi říci.
Abych psal a probudil se k životu.
Špatně slyším a hůř vnímám,
vůkol sebe čím dál více vidím,
jenom hlucho, prázdno , nicotu.

Mládí kupředu , ztřeštěně si běží,
šrámy , boule v rychlém letu,
vnímá jenom stěží.
Střední věk jen v depresi
a starostech svých,
uspěchaně lítá.

Stáří v pochybnostech zas se zmítá.
Přítel Čas ke konci mé dny tu sčítá.
Kde a jak jsem dělal své chyby,
co by bylo,co kdyby.
Není možné jen tak zahnat svoje pochyby.

Život věčný - sempre viva - asi není,
tak, co starci zbývá - snění.
Jak a proč a samé,co kdyby,
opravy a poučení,
vzpomínání na chyby.

Ne,nejsem blázen ani pesimista,
tlustý dědek,bečka piva
v němž jen skleróza je dobře živa.
I když pochybnost mnou zmítá,
konec tunelu tam ve tmách děsí,
nevidím jen samé zlo a běsy.

V temnu konce,světlá tečka svítá,
záře její láká,
pochybnost mou uklidňuje,
slova moje vítá.
Tiše, klidně našeptává.
Vím,máš přec plné právo
na své pochyby,
avšak,zahoď to své věčné,
co kdyby.

Máš vše,co chceš a věz,
že ještě hodně zbývá.
Konec není jenom černá díra.
Největší však dar můj,
jež do vínku při zrození dán ti byl,
je tvá velká víra.

Publikoval(a): Taren, 29.12.2014