Anotace: Když přijde, co přijít mělo.

A tak to končí,
blažená symfonie pátého smutku
a devateré ztráty

Ty jsi ani nevyhlížel u dveří,
zatímco já, celá v bílém,
přečkávala noci u oken
a zažíhala lucerničky ve tmě

Oheň že prý plaší divou zvěř

Strach mě svíral do železných pěstí
pokaždé, když se ozval zvonek
či jemné zaklepání
a ty jsi už už honem běžel otevřít

A teď to přišlo, slzavé jak dehet,
jen se otřít tváří

Sladká nevědomost je nemoc,
hořká pravda je lék
a já v skrytu duše doufám,

že už nikdy nepřestaneš stonat.

Publikoval(a): Poutníček, 15.12.2014