Anotace: marně hravá...a hravě marná

Tvé šaty jen horkotěžko doschly
na mém hladkém prochladlém těle;
z cípů tvé košile jsem si vázala vzpomínky
na naše ruce touhou rozechvělé.

V klidném spočinutí pak bylo vše rozhřešeno,
vždyť připadali jsme si tak sněhobílí
víš přece že duše milují jen blázni
kteří život ve spánku promarnili.

Budeš nosit tu kostkatou košili
a já si budu vlasy vyčesávat výš,
budu oprašovat vše co nám patří
a ty nikdy nevyzradíš naši skrýš.

Publikoval(a): Lugilla, 5.12.2014