Anotace: ...

Odešel mi kamsi daleko
nejspíš pod užaslé tibetské slunce
s tisíci chudokrevnými poutníky
halí svou hruď do šarlatu

já zase chráním svou bledou kůži pod palmami
na pár metrech podél nekonečného oceánu
a občas se i modlím
nad prostříhaným papírem v dětských ručičkách

protože tam kde jsi je teď zima
ale sněží jen když usínáš
příliš tě pálí bílá místo po doteku
touha už nepálí – jen rudne

a vysmívá se honosnému životu
i šatům, jídlu, vzduchu, lásce
vždyť jsme jen projekce vlastních přeludů
pod naším sluncem.

Publikoval(a): Lugilla, 29.11.2014