Anotace: Kdo zažil pochopí. Čtrnáct nocí po sobě, sen o Tobě.

Nedá vědět
-přijde,
nezaťuká
-vejde.
Mluvíme
-nic neřešíme,
v Realitě se pozdravíme.

Třeba to už přejde,
zvláštní je,
že to nejde.
Ke mně přichází,
do mých snů,
společně vcházíme
-vesele i smutně,
hořce i sladce
-nebrečíme.

Opojné noční rozmluvy,
jsou jediné,
které zbyly.

Vědma mi řekla:,, Něco se stalo, zahrál si divadlo,
avšak tím způsobem to být nemělo´´

Dá se říct,
že mě to dostalo,
je to tak vidět,
co mě prozradilo?
Ona se usmála,
,,Mám karty a kyvadla´´

Tou vědmou nemíním Tebe
-Sluneční Anděli z nebe.
Díky, že andělé ruce nemají
a nesvedou udeřit dlaní.

Říká se o snech:
,, Pouhá naše přání,
fata morgána,
přelud,
Bílá paní.

Vědmo, co Ty jsi pravila?
,, Vrací se Ti sen?
S určitou osobou každou noc i den?
Není v moci jednoho člověka,
vytvořit a snít takový sen.
Zapotřebí je dvou lidí,
dvou myšlenek
a jednoho pouta!

Zmocnil se Tě Hypnos?
Utíkáš do kouta,
škemráš
-voláš kohouta?´´

Neprosím o konec,
chci víc
-slyším zvonec
-snu konec.

Důvod?
Řekl Anděl Sluneční: ,, Co jsi ode mne čekal?
Byla jsem útěk od reality
-do sna.´´
Já odmítal... lež,
není to pravda.
DO TEĎ... útěk do sna,
IRONICKÁ REALITA!

Publikoval(a): Engliš, 31.7.2010