Anotace: Tuto báseň jsem napsala pro jednu paní, která se stala mou věrnou kamarádkou a prvním člověkem, před kterým se nebojím být sama sebou.

Co mám, to rozdávám
s láskou a upřímně,
s těmito úmysly
cítím se nevinně.
Dávat a nečekat
cokoli zpět,
je to, co naplňuje
duše a tento svět.
Vesmír pak vrací nám,
dle vyššího zákona,
to, co jsme vyslali,
to, jež vždy smysl má.
Bytost pak vznáší se
v éteru vděčnosti,
zažívá nejsladší
pocity věčnosti.
Já též chci vyjádřit
svou hlubokou vděčnost,
že Bůh mi do cest mých
přivál jednu bytost.
Bytost, jež dala mi
nevýslovně mnoho -
- lásky, dobra, moudrosti...
A nečekala, co bude mít z toho.
Slova sotva vyjádří,
co srdce by moc chtělo.
Přesto stále pocit mám,
že pokusit by se mělo.
Jednoduše říkám díky,
však s upřímností ryzí.
Tak přeji lásku, sílu, víru,
s odvahou procházet každičkou krizí,
neztrácet z dohledu svou nádhernou vizi.

Publikoval(a): Kněžka, 19.11.2014