Anotace: S láskou přichází i trápení a je třeba velké síly, abychom ji překonali..

Cítím bolest, jinou než fyzickou,
tahle bolest má sílu magickou.
Zavírám oči, padám do temnoty,
zžírá mě pocit, pocit samoty.

Když oči otevřu, stojí tam bolest,
snažím se kolem ní oklikou prolést.
Ona však čeká pouze na mě,
přesně ví kdo jsem, zná mě.

Snažím se utéct, je však rychlejší,
když vstoupí do mě, bolest je silnější.
Nedokážu stát a padám na zem,
bolest do mě vstoupila s jasným vzkazem.

Nelze před ní utéct, musím se jí postavit,
musím najít sílu, jen tak ji mohu porazit.
Vysává ze mě zbytky energie,
chce sát tak dlouho, dokud mě nezabije.

Zas zavírám oči a hledám světlo,
něco se objeví, však pouze letmo.
Jsem na to sám, i duše již odešla,
stala se raději bolesti nevěsta.

Nesmím podlehnout, musím bojovat,
nesmím stejně jak duše stagnovat.
Snažím se postavit, bolest mě sráží,
svůj šíp s jedem do mě vráží.

Nevzdávám se, i když mysl je otupělá,
bolest svůj čin dnes již nedodělá.
Najednou cítím po těle teplo,
díky naději ve mně něco vzkvetlo.

Našel jsem sílu, šíp tahám ze hrudi,
tohle gesto mě znova nabudí.
Cítím, že stojím nohama na zemi,
cítím, že bolest již nadále nevelí.

I ona to ví a ustoupí do postraní,
bolest se vytrácí, má síla ji zahání.
Cítím, že duše prošla očištěním,
v nevěstu bolesti ji už nepromněním.

Jsem zase zpět, temnota se vytratila,
dívám se na hruď, rána se zacelila.
Zůstal po ní jen malý šrám,
díky němuž vím, že nejsem sám.

Šrám už mi zůstane, jako tetování,
jsou to mé vzpomínky a pocit odhodlání ....

Publikoval(a): Sannulka, 18.11.2014