Anotace: Čas , ten přísný , odměřený soudce .Nestranný měřič, jenž ukrajuje stejně všem, kteří pohupují svou životní bárkou na vlnách jeho řeky ...

Dlouhý , nebo krátký čas,
krátká , nebo dlouhá doba.
Co my zbývá - rok , pět,
deset , dva...

Jak mám čas ten vnímat,
nahmatat jej nelze,
cítit, vidět , ochutnat.
Nechat se jím zvolna kývat,
pohupovat na vlnách.

Vlny jsou to ale zrádné,
někdy je to dravá řeka.
Co mne v jejím divém toku,
ještě přihodí se - čeká.

Překročit ten proud však nelze,
ani obejít.
Hnát se proti vlnám zpátky,
jak a kam , ty blázne,
na to ani nemyslit.

Nenápadně tiše , proudem dravým
plout s tou bárkou chatrnou.
Strachovat se , co přinese,
zákrut řeky příští.
Včas se stočit před peřejí,
z dáli těžko patrnou.

Tam kde proudy času
na balvany narážejí,
divoce se točí- tříští.
Tušit kdesi před sebou,
deltu řeky , tichou , tajemnou.

Doplout k moři času,
v moře klidu, zapomnění,
kde vše končí, začíná i mizí.
Všechna bolest , nářky,
strach a bída,
vlnám mírným je tam cizí.

Publikoval(a): Taren, 15.11.2014