Anotace: Když člověk nemá pod kontrolou své negativní myšlenky.

Příteli můj, stejně tak jako před léty,
hlasitě orchestr v hlavě ti hraje.
Melodie líbezné, však povětšinou škaredé,
ty, které orchestr tolik rád hraje.

Tlačí tě do kouta, do temného kouta pokoje,
kde chvíle ticha, klidu.. ve vteřině pomine.
Proč nutí tě orchestr trávit tu tolik času,
cožpak si nevšiml, že ztrácíš tu vůli žít?

Opravdu temné a nepěkné místo to je,
proto musím se ptát,
proč neutečeš dveřmi toho pokoje?

Říkáš, že zamčené pro tebe jsou
a klíč, jenž dveře odemkne,
u orchestru dobře uschovaný je?

Trochu odvahy, boje proti němu,
vždyť může ublížit ještě někomu.

S orchestrem není radno si zahrávat,
je mocný,
má veliký vliv,
moc dobře ví, že díky lidem je živ,
Čas není jeho pán,
jeho melodií chce, aby ses víc bál, …
>už nechci slyšet jeho hudbu dál,
to je to, co bych si tolik přál.<

Publikoval(a): zakonik, 13.11.2014