Anotace: Vracím se na chvíli zpět do prosluněného léta, jeho kouzla a všemu, co k tomu patří na jídelní stůl.

Hluboké jak oči manželčiny
ke svým studánkám vábí, zvou,
zpívají lesy Vysočiny
chvějivou dávnou píseň svou.

Kytičku jahod ti paseka podá
do ticha bzučení, šumění příhod,
bez lesů na stráních není voda
a bez vody není možný život.

Není a nebude více chudý,
v nitru svém tají vroucí kov,
ochozy srn planou září rudy
pod skoky křivek a pod lety sov.

Publikoval(a): podnebný, 12.11.2014