Anotace: Trochu zamyšlení nad životním údělem srnky

Měla pěkných dvanáct dětí,
a teď vetchá je a planá.
Nenaříká i když letí
kolem tlupa milovaná.

Ona jenom těžko pažit
pomalinku ukusuje,
nežaluje, co ji plaší
studeně když vichr duje.

Přijde metelice, mrazy,
ona slabá je a stará.
Světla slábnou, síla schází,
na sněhu nic neobstará.

Vzpomíná si na své mládí,
kdy po lesích běhávala,
kdy ji měli všichni rádi,
kdy i ona milovala.

Nevnímá, že v blízkém houští
očí pár ji pozoruje,
neslyší stisknutí spouští.
Jenom vítr kolem duje.

Publikoval(a): podnebný, 11.11.2014